Proběhlé akce

Mokasín 2002 aneb jak se Honza nestal králem

Letošní Mokasín se konal 25. května ve Vlašimi a probíhal ve znamení pohádky Honza málem králem. Zúčastnily se ho děti ze čtyř pražských oddílů (Boltuka, Dravci, Stopaři a Zelený Kruh), které se vydaly na putování za princeznou. Po domluvě se svatým Petrem se na nás i přes nepříznivou předpověď počasí usmívalo skoro celou sobotu sluníčko a tak se všem Honzům a jejich přátelům dobře putovalo. Ale nepředbíhejme….

Všechno začalo v pátek v pozdních večerních hodinách. V lese se náhle zjevily bludičky, které ukazovaly soutěžícím cestu k malému ohni. Tam se všichni rozdělili do družstev, dozvěděli se, co je v sobotu čeká a především se zúčastnili malého rituálu posvěcování pohádkových čepiček. Jinak by je totiž druhý den pohraniční hlídka nemohla pustit do země, ve které žila princezna.

Každý správný Honza, než se vydá do světa, potřebuje ranec buchet a to byl i první sobotní úkol. Od rána byla v nejbližším okolí tábořiště otevřena stanoviště, na kterých si soutěžící mohli vydělat Krejcary a za ty nakupovali suroviny na pečení. Když už si mysleli že mají všechno potřebné, pustili se do práce a těšili se, co jejich výrobkům řekne porota. Tu tvořil společně s pořádajícími vždy jeden odvážný zástupce z každého oddílu. Proč odvážný? Inu i na ochutnávání došlo. I když musím říci, že jsme si někdy opravdu pochutnali a nakonec se nám podařilo zvolit výrobek nejoriginálnější a nejchutnější.

Ale to už se pomalu blížil čas, kdy bylo potřeba vydat se na cestu. Všichni dostali od panímámy deset buchet a pak už záleželo jen na nich, co s nimi provedou. Mohli je sníst, mohli s nimi uplácet kontroly na stanovištích, když si nevěděli rady s nějakým úkolem, stejně tak mohli uplatit hlídky na rozcestích, když si chtěli zkrátit cestu. Zároveň jich měli donést co nejvíc princezně, takže to chtělo i trochu taktizování a přemýšlení, co bude výhodnější, jestli zaplatit, nebo se vrátit a zkusit to znovu a třeba i riskovat, že se jim nikdy nepodaří úkol splnit a k princezně se vlastně nedostanou. A jaké nástrahy na odvážné poutníky vlastně čekaly? Tak například sbírali princezniny korálky, bránili se pirátům, překonávali vysoké hory pomocí lana, seznamovali se s místními zvířátky a rostlinami, přecházeli přes řeku po zbořeném mostě, zahráli si hazardní hry v hráčském doupěti, museli přemoci pomocí svého důvtipu stráž u městských bran a to ještě není zdaleka všechno. Když už si mysleli, že mají princeznu na dosah, narazili na skřeta, který se jim přiznal, že on princeznu zajal a že si je ještě vyzkouší, než je k ní pustí. No schválně, zkuste si vzpomenout na jména všech sedmi trpaslíků, jak se jmenovala nejmladší dcera krále Já I., na pohádku se sladkým domem nebo proč vlastně šel Honza do světa. Ale skřet zas nebyl tak zlý, jak by se mohlo zdát, nakonec k princezně pustil všechny Honzy. Možná to bylo jenom proto, že se s princeznou dělil o buchty, které dostala. Tomu by nasvědčovalo i to, že ačkoli se k ní postupně dostalo 10 různých Honzů, princezna si stejně žádného nevybrala. Možná tím ale chtěla jenom docílit toho, že se tak vlastně každý stal králem opravdu jen málem.

No a to už je konec pohádky. Všichni se šťastně vrátili k panímámě a byli zvědaví, kdo vlastně vyhrál odpolední hru a kdo byl nejlepším mezi pekaři. Ale to se dozvěděli až večer u slavnostního ohně, naštěstí ještě dřív, než si to svatý Petr rozmyslel a začal nás trochu kropit z mraků. Ale to už bylo po skončení hry a tak se postupně všichni odebrali do svých stanů, kde se jim mohlo zdát třeba zrovna o naší krásné princezně.

No a co říci závěrem? Snad ještě jednou poděkovat všem účastníkům a všem, kteří nám pomohli s organizací hry.

Ofélie (ofelie@centrum.cz)