Zahradníkova pomsta

dulezita zprava stop nejvetsi padouch nasi planety opet na uteku stop podle poslednich zprav mel namireno do prahy stop hlavni mesto v ohrozeni stop je treba zahradnika ihned vypatrat a dostat zpet za mrize nez bude moci zpusobit nejake velke skody stop pouzijte jakychkoliv prostredku stop pokud se neorientujete v praze najdete si znalce tamnich pomeru stop spolehame na vas stop jste nejlepsi stop
9.ledna 1923, v Londýně

Tuto zprávu jsem obdržel od Federální policie Spojených států minulý týden. Baron Rupert von Kratzmar, zvaný ve zločineckých kruzích „Zahradník“, je nebezpečný kriminálník, kterého se snažím již dlouhá léta zadržet. Bohužel se mu zatím vždy podařilo proklouznout mi mezi prsty. Jeho stopu jsem nakrátko ztratil v Madridu, kde pěstoval agresivní rajčata napadající lidi. V jeho laboratoři, kterou opustil dříve, než jsem ho v ní dokázal dopadnout, jsem objevil jeho zatím nejhrozivější vynález! Baronovi se podařilo vyšlechtit břečtan, který se dokáže v krátké době rozprostřít po obrovské ploše, dostat se svými výhonky do každé sebemenší skulinky a poté díky své rozpínavé schopnosti doslova roztrhat vše, čím prorostl. Došlo mi, že příští město, které „Zahradník“ navštíví, bude tímto strašlivým způsobem srovnáno se zemí.

Chvála bohu, že na sebe „Zahradník“ upozornil, když v Praze skoupil všechny květináče a poté opět zmizel kdesi v temných uličkách města. Není tedy sebemenších pochyb! Svůj příští úder chce zasadit právě tomuto krásnému městu s bohatou historií a krásnou architekturou! Životy statisíců Pražanů jsou v ohrožení!

Nemohu však v tak velkém a spletitém městě pátrat sám, proto žádám vás, mladé a nadějné detektivy, abyste mi pomohli s pátráním! Nebude to lehký úkol, ale jsem si jist, že pokud budeme spolupracovat, zločince zajisté chytíme a odevzdáme do rukou spravedlnosti!

Setkáme se v sobotu 27.ledna v 9:50 na Andělu, na schodech po pravé straně od výlezu z metra. Mějte s sebou papír a tužku, 20 Kč a případně něco málo k jídlu a pití (a pokud máte, tak nabitý mobilní telefon). Budte dobově a teple oblečeni!!!

Tato zpráva je přísně tajná! Nesmí ji číst nikdo nepovolaný

Nick Carter, nejslavnější detektiv Ameriky

Celé pražské podsvětí je vzhůru nohama. Zahradník je zločinec, který nemá sobě rovného! Pohybuje se jako stín a nechává za sebou jen mrtvé. Zprávy, které o něm dostávám, jsou nanejvýš zmatené a nedostačující. Podle mých posledních zpráv se měl v půl jedenácté sejít se svými pomocníky na Josefově. Ví, že jste mu v patách, proto na vás poštval ty nejhorší pražské zabijáky, aby vás zdrželi, než dokončí svůj ďhrozivý plán na zničení Prahy. Pokud jste je dosud nepotkali, máte velké štěstí. Jisté je, že této schůzce na Josefově nepřihlížel žádný svědek, jelikožť by se jej vždy obezřetný Zahradník rychle a krvavě zbavil. Proto jediný, kdo pohlížel na místo schůzky, byla němá krásná žena držící ve svých rukou dům, stojící na rohu ulic Břehova a U starého hřbitova. Pečlivě se podívejte, kde spočívá její pohled. Tam pátrejte po čerstvé stopě Zahradníkova dalšího pohybu. Víc nevím. Dopadněte Zahradníka co nejdříve, znamená hrozbu pro nás pro všechny!

Ha! Na moji stranu se pod vidinou tučné odměny připojilo asi dvacet pražských hrdlořezů. Zbaví mě těch nepohodlných mladých čmuchalů, kteří mi začínají pomalu pít krev. Jsou rychlí. Musím si proto s provedením svého plánu také pospíšit. Zasadím Praze svůj smrtelný úder a poté ihned odjedu vlakem v půl páté do Vídně. Potom mě ti „detektivové“ budou už hledat marně! S výplatou těch hrdlořezů si nemusím lámat hlavu. Každému z nich jsem dal láhev rumu s jedem. Osm z nich vypilo půl lahve už zde na naší schůzce. Hlupáci! Za osm hodin zemřou hroznou a bolestivou smrtí – do té doby ovšem nic nebudou tušit a dříve než natáhnou bačkory, vykonají pro mě svou práci. Hahaha! Jed jsem připravil pomocí receptu mé bývalé spolupsracovnice. Seznámil jsem se s ní v Kodani, kde jsme spolu byli krátce ve vězení, než se nám podařilo uprchnout. Dlouhou dobu jsme páchali zločiny spolu; v přípravě jedů a zákeřném zabíjení se vyznala jako nikdo jiný. Pak ale skončila se svojí dráhou zločinu a začala žít poctivě! Bylo mi z ní zle! Myslím, že je zrovna také v Praze. Vydělává si prodejem čaje, říká si „Čajnice“ – jak směšné! Myslím, že se vyskytuje u fontány na Ovocném trhu. Možná bych se jí měl zbavit. Zná moje pracovní metody a mohla by navést nějaké čmuchaly na moji stopu. Musím si na ni dát pozor.

Nemohu s vámi mluvit!

Něco mi říká, že jsem pod baronovým dohledem. Mám strach o svůj život. Že je baron Rupert von Kracmar v Praze mi bylo jasné hned co jsem viděla fotografie těch odporných mordů dnes ráno v novinách. Jímá mě z toho děs.

V Kodani jsem se do vězení dostala kvůli nedodržení nočního klidu – dali mě do cely jen nakrátko, aby mě trochu postrašili. Tam jsem poznala Ruperta von Kracmara. V té době byl pohledným a inteligentním mladíkem a já se do něj na první pohled zamilovala. Zatoužila jsem strávit s ním celý život a byla jsem ochotná udělat pro něj cokoliv na světě. Nalhala jsem mu, že jsem také kriminálnice – vystudovala jsem chemii a botaniku a dokázala jsem vyrábět všelijaké látky – řekla jsem mu tedy, že mě zavřeli za travičství. V tom okamžiku mi začal věřit.

Bylo to velké dobrodružství, když se nám spolu podařilo uprchnout. Cestovali jsme po celém světě a viděli jsme spoustu krásných věcí. Jediné, co mi vadilo, byla jeho strašná touha po páchání zločinů. Snažila jsem se jej umírnit, on byl ale neoblomný. Využíval moji znalost přírody a nutil mě vyrábět pro něj stále nové a účinnější jedy. Když jednou v Rumunsku otrávil mým jedem celou vesnici, jen protože nás tam nenechali přespat, zhnusil se mi natolik, že jsem už neviděla toho inteligentního a podnikavého mladíka, ale to, čím opravdu byl a stále je – ukrutného a bestiálního šílence.

Od doby, co jsem jej opustila, žiji pod falešným jménem a živím se prodáváním čaje. Mám jisté kontakty na pokladně Náprstkova muzea na Betlémském náměstí. Běžte tam, pozdravte, legitimujte se a sdělte pokladní domluvené heslo „Adéla ještě nevečeřela“. Myslím, že informace, kterou dostanete by vás měla znamenat velký pokrok ve vašem pátrání! Snad je mé tušení správné.

Hodně štěstí!

Z toho co jsem se doslechla jsem schopna vyvodit, že Zahradník v Praze nepracuje sám. Tolik vražd je mnoho i na něj. Někdo mu musí pomáhat. Má tedy zřejmě nějakého nového pomocníka! Je jisté, že se nescházejí lidem moc na očích – vybírají si spíše zapadlé uličky. Pospěšte si rychle do podloubí které vede z Melantrichovy ulice kolem bývalého kostela sv. Michala do Michalské. Zkuste je zde lapit nebo alespoň hledejte, zda za sebou nezanechali nějaké znamení!

Spěchejte!

Čajnice.

Barone! Toto místo už není pro naše schůzky bezpečné! Věděl jsem, že není dobrý nápad vydávat se do města, kde je tolik dobrých detektivů. Ráno jsem s nimi mluvil a mám vážné obavy, že tentokrát budou naše plány překaženy.

Takový strach jsem neměl od dob, kdy jsem se k vám přidal. Až vy jste dal mému životu smysl. Jezdíme spolu po celém světě a tropíme si z lidí blázny. Vy vždy natropíte nějakou neplechu, zabijete pár lidí, hrozíte zničením města popínavým břečtanem nebo něčím podobně směšným a já, úžasný detektiv z Nového světa, vám vaše plány „jako“ překazím a nechám vás o vlas uniknout. Město se mi odvděčí za záchranu velkou peněžitou odměnou a potom jsme nějaký čas bohatí a nemusíme se o nic starat. Jaká komedie!!! Možná, že ty čmuchaly co jsem pověřil pátráním příliš přeceňuji. Jsou to asi jen nekňubové.

Přesto se musíme poradit o dalším postupu. Sejdeme se pod starou vrbou na severním cípu Střeleckého ostrova. Budu na vás čekat.

Váš vždy věrný N.C.